Promysli to znovu

1)      Bůh neexistuje

2)      Náboženství je opium lidstva

3)      Církev je dealerem tohoto opia

Toto jsou věty opravdu jednoznačného ateisty, ne tedy nějakého agnostika, který pouze o možnosti boha či užitečnosti náboženství pochybuje. V současné době se většinou setkávám s názorem, že k otázce náboženské víry je třeba přistupovat citlivě a nearogantně. To moje tři věty ovšem v úmyslu nemají. Naopak, jejich přímočarost má být oprávněna jejich zřejmou pravdivostí. Úmyslně podávám tato silná, jednoznačná tvrzení, protože právě jejich jednoznačnost ztěžuje ústup do nějaké vágnosti nebo redefinice. Možná zde chybí ještě čtvrtá věta, která ale z prvních tří vyplývá, a to sice, že náboženství je třeba potírat a vymýtit. Jde o praktický důsledek toho, co tvrdí „tři věty ateisty“ a musí být realizován pomocí přesvědčování a politiky. Je zřejmé, že snaha po oslabení síly náboženských institucí, včetně různých svatých osob, je aktuální zejména v islámských zemích, a možná např. i v USA a Jižní Americe více než v Evropě, Číně či Japonsku.

Nyní přistoupím k důkazu první věty „bůh neexistuje“, tomuto důkazu chci věnovat tento článek.

Běžně se tvrdí, že nelze dokázat neexistenci něčeho. Skutečně, někdy to tak je, např.: jak dokázat že ve vesmíru neexistuje známý zelený mužíček? I když prohledáme celý vesmír, vždy je možné, že jsme hledali špatně. Nebo že se tento mužíček objevil v určitém místě, až po té, co jsme jej prohledali. Přesto existují, obecně řečeno, entity, jejichž neexistenci dokázat můžeme. Jedná se oblast logických výroků a matematiky. Např. známe ze školy, že lze dokázat, že jistá rovnice nemá řešení, tj. nějaké určité řešení neexistuje. Nebo když jistá tvrzení vedou k logickému sporu, pak taková tvrzení odmítáme jako rozporná, kontradiktorická. Důkaz neexistence boží je založen právě na podobném principu. Jde o následující tvrzení:

1)      Když něco existuje, má to vlastnosti.

2)      Bůh má následující vlastnosti: všemocnost, vševědoucnost a nesmrtelnost.

3)      Všemocnost, vševědoucnost a nesmrtelnost jsou ve vzájemném logickém rozporu a dokonce jsou i vnitřně rozporné.

4)      Protože uvedené vlastnosti se navzájem vylučují, a jsou i vnitřně rozporné, neexistují a neexistuje i jejich nositel.

K bodu 1: Znáte ze svého života něco, co existuje a nemá žádnou vlastnost? Co bychom o takovém objektu mohli říci? Připomínám, že vlastnost může být také chápána jako vztah k jiným věcem. Či obecně entitám. Např. i třeba geometrický bod, tj. něco co nemá žádný rozměr či barvu, má vlastnosti, např. body mohou být různě od sebe vzdálené, tvořit přímku apod. V tomto článku nechci šířeji tuto věc diskutovat, i když jde známou filosofickou otázku, ale současní věřící a současná náboženství prezentují boha jako entitu s vlastnostmi, tzv. svaté knihy popisují mnoho božích aktivit a tím i vlastností bohům přináležejícím.

K bodu 2: Kdo by neznal větu o bohu všemohoucím a milosrdném? Všemohoucí, vševědoucí a nesmrtelný bůh je zmiňován v Bibli i Koránu. Bohu se přisuzují i jiné vlastnosti, jako absolutní dokonalost, schopnost konat pouze dobro, nekonečná láska, milosrdenství, ale i třeba hněv, žárlivost, zvědavost (při testování lidí). V následujícím textu bych rád diskutoval vlastnosti nejmocnější a také nejvíce hodné obdivu: všemohoucnost, vševědoucnost a nesmrtelnost. Jestliže ovšem někdo bohu tyto vlastnosti nepřisuzuje, pak vyvrácení obsažené v bodech 3) a 4) jeho boha nevyvrací. Ovšem bůh postrádající tyto vlastnosti nevypadá příliš zázračně, spíše se podobá nějakému vyvinutějšímu mimozemšťanovi.  

K bodu 3 a 4. Nejdříve proberu rozpory mezi jednotlivými pojmy (v párech).

Na místě je otázka: může bůh spáchat sebevraždu? Buď může, pak není nesmrtelný, a následně i na věčné časy všemocný. Anebo nemůže, a pak není všemocný. Tyto dvě vlastnosti se tedy u jednoho nositele vylučují.

Kdo přemýšlel o předchozím rozporu, ihned ho nyní asi napadne, může bůh zrušit svojí vševědoucnost? Mimochodem, není vševědoucnost jakousi vlastností vyplývající ze všemohoucnosti? Pak by se tato otázka přiblížila jiné otázce, a to jestli bůh může zrušit svou všemocnost. Nicméně uvedu zábavnější příklad. Představte si, že požádáte boha o předpověď, co se s vámi stane v příštích 10 minutách. Bůh vám sdělí, třeba, že vstanete ze židle a vzápětí zakopnete na schodech. To se vám nelíbí a požádáte boha, zdali by tuto budoucnost nemohl změnit. Buď to dokáže změnit, pak však není vševědoucí, protože jeho předpověď nevyjde, nebo předpověď nedokáže změnit a pak není všemohoucí.

Existují však i rozpory uvnitř jednotlivých termínů

Může všemohoucí bytost zrušit vlastní všemohoucnost? Klasickým příkladem je známý tzv. paradox kamene, který zní: může bůh stvořit tak velký kámen, aby ho nemohl zvednout? Je celkem přijatelné, že všemohoucí bůh může stvořit jakkoli veliký a těžký kámen. Zároveň může zvednout jakkoliv veliký a těžký kámen. Nemůže ale překonat paradox kamene. Zajímavé je v této souvislosti, že člověk je schopen takový kámen (předmět), aby ho nemohl zvednout, vytvořit. Tedy není paralyzován paradoxem kamene. Paradox kamene je ovšem pouze jeden konkrétní příklad, který lze rozšířit na nekonečné množství jiných příkladů, třeba sousto tak veliké, že jej nelze spolknout, předmět tak malý, že jej nelze vidět, a jiné a jiné příklady. Pojem všemohoucnosti je tedy vnitřně rozporný, nekoherentní.

Četl jsem kdesi na internetu i takovýto důkaz, že bůh nemůže vše. A sice nemůže mi dokázat vlastní všemohoucnost. Kdybych se chtěl totiž přesvědčit o jeho všemohoucnosti, žádal bych různé důkazy, příklady, předváděčky. Počet takových důkazů by ovšem nebyl konečný a tak by vždy zbývala nějaká záležitost, které by bůh možná nebyl schopen. Jinak řečeno důkaz všemohoucnosti není možný ani pro boha, jde ovšem o důkaz výčtem.

Představte si bytost, která všechno ví. Jaký by tato bytost měla důvod přemýšlet? Přemýšlet nad něčím novým či řešit problém by nemohla (hle další narušení všemocnosti!), protože vše by již znala, nic nového by jí nečekalo. Což mi připadá i dost nudné a smutné. Znamená to snad, že vševědoucí bytost nemyslí? Bůh nemůže být badatel a vynálezce. Je jeho vševědoucnost něco jako nekonečná mrtvá encyklopedie? Dáme mu otázku a on vždy odpoví. Skutečně, neznamená vševědoucí zároveň nemyslící? A není právě toto hlavní rozpor vševědoucnosti? Tj. nemyslet a přitom vědět?

Co je nesmrtelnost? V nejextrémnější m případu můžeme každou změnu považovat za smrt. Dnes jsem jiný, než jsem byl včera. Moje včerejší já i tělo tedy již není, zemřelo. V případě boha můžeme i takovou možnost neměnit se předpokládat. Jakým směrem by se dokonalá, všemohoucí a vševědoucí bytost měnila? Bůh je tedy stále stejný, neměnný. Ovšem v tom případě vyslovuji podezření, že něco neměnného nelze vnímat a spatřit. Měnit se, znamená interagovat s okolím. Mít pozorovatelné či alespoň myslitelné vlastnosti. Např. vykoná-li bůh dobrý skutek, existují dva bohové, jeden před vykonáním dobrého skutku (ten mrtvý) a jeden po vykonání dobrého skutku (aktuálně existující). Mohl by být bůh dobrý i bez vykonávání dobrých skutků? Jestli bůh stvořil svět, byl tu bůh tvořící té doby a nyní je zde jiný bůh, spící v této době? Neměnný, neinteragující bytost bez vlastností je neexistující bytost. Nelze o nic říci. Tedy není.

Možná však je myšlena jiná nesmrtelnost. Tak jak ji běžně myslíme. Žiji, dokud mám tělo. Tedy i bůh má biologické tělo, které se nějak regeneruje, stále dokola. Mimochodem v podobném smyslu jsou (téměř) nesmrtelné některé jednobuněčné organismy, třeba bakterie. Bakterie se rozdělí na dvě části a obě žijí. Jenže biologické tělo lze zničit. Bůh by v tomto případě musel mít biologické tělo nezničitelné žádným způsobem. Takové tělo by ale nebylo biologické. Vlastností biologického těla je být spáleno v peci při např. 2000 st. C.